Tajemný Oškobrh - Motorest na Honsperku

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Tajemný Oškobrh

Tipy na výlet
O oboře

   
   GPS souřadnice: 50° 8` 48.11``N 15° 13` 31.23``E
   Nejvyšší kopec oblasti – 285m n m. Na jižním vrcholu bývala zřejmě keltská    osada, na severním vrcholu byla odkryty zbytky středověkého kostelíka.
Oškobrh vypadá naprosto nenápadně. Jakoby dvojhrbý kopec. Podobné    vyvýšeniny svědčío tom, kam původně kdysi v druhohorách sahal povrch, než    všechen měkčí materiál odnesl čas a především přirozená eroze. Tato přírodní    lokalita byla zařezena do NATURA 2000 pro cháněný druh brouka roháče obecného.    V okolí kopce se nachází další druhy chráněné fauny i flory.    


   
Pověst
   Právě zde se má totiž strhnout poslední bitva, až bude české zemi nejhůře.    Je to celkem chytrý plán. Blaničtí rytíři zřejmě vyjedou ku Praze a protivníka zatlačí    nebo klamným útěkem nalákají k Oškobrhu, odkud již vyrazí čerstvá záloha    druhé části svatováclavského vojska. K Oškobrhu se váží pověst podle nich v    spí v kopci vojsko dávných bojovníků, kteří někdy z hory vyjíždí a vedou    své koně napojit k řece Cidlině. Podle jiné pověsti kněžna Libuše na    bílém koni jezdila na vrch sbírat při úplňku kouzelné byliny a dokonce    si na Oškobrh nechala vybudovat haťový most, aby se k němu mohla dostat z    Libice přes okolní mokřiny,a pro jistotu prý i podzemní chodbu.
Z vrcholu je krásný rozhled po okolí.            Zdejší kraj si prý pro zádumčivé ticho zamiloval na počátku věků sám Lucifer.    Vlhko mu však vadilo, proto se rozhodl soustředit vodu na jedno místo. A tak na jihovýchod od     Oškobrhu (který tehdy ještě nebyl) vyhloubil dolík, který se zalil vodou,     a vznikl Žehuňský rybník. Odvodněné pláně se ďábel, kdoví proč, rozhodl     obdělat a zúrodnit. Moc mu to nešlo a krátkou brázdou jen navršil kopec o     dvou návrších - právě Oškobrh. Dál se však čert nedostal a rozhněvaný utekl     pryč. Po jeho orbě se však táhne už nepříliš čitelná brázda na jihovýchod,     které se však dodnes říká Čertova brázda.

    Zvenčí však Oškobrh vypadá jako každý jiný kopec. Třeba ale uvnitř kopce     něco opravdu je. V šeru dávnověku sloužil jako lom pro nedalekou Libici a     stálo tu i menší slovanské hradiště. Také z třicetileté války se dochovala     pověst o kanovníkovi, který před Švédy zachránil zlaté monstrance, ale     při útěku přes mokřiny kolem se mu rozsypaly. Místo zalila okamžitě voda     a vzniklo jezírko Kal, takže Švédové neměli šanci se obohatit. Kal byl     sice již zasypán, ale prý na tom místě neroste tráva, protože ukrývá     svěcené nádoby. Ale bez staré mapy ho asi stejně nenajdete, takže je     zbytečné s sebou tahat krumpáč a lopatu. Ačkoli podobné zvěsti patří     spíše do oblasti pohádek, archeologové mají o celou oblast Libicka trvale     velký zájem, i když nemají nemnoho peněz na další průzkum. Některé starší     teorie na Oškobrh situují i Canburg, kde se zastavila invaze vojů Karla     Velikého. František Vavák pak viděl v tomto kopci antický Askiburgion,     který je vyznačen na mapě z 2. století po Kristu Klaudia Ptolemaia, který     je považován za otce moderní geografie. A svým způsobem by mohl být     Askiburgion zkomolen do Oškobrhu. Místní pověsti mají však mnohem     prozaičtější vysvětlení dokonce hned dvě. Kněžna Libuše prý jednou jela s     doprovodem přes kopec v blízkosti svého oblíbeného hradiska Libec     (později Libice), když v tom jeden z vozků převrhl vůz, což prý ve     staroslověnštině znělo jako: vozka brk. Pravděpodobně to vypadalo tak     komicky, že rozesmátá družina nazvala celý vrch Voškobrk, což se časem     změnilo do dnešní podoby. Nicméně tytéž pověsti mají i jiné vysvětlení,     a sice, že kněžna nazvala vyvýšeninu po svém oblíbenci Voškovi, kterému     ostatně dala i nedalekou Libici. Což by nasvědčovalo i tomu, že to páru     Libuše - Přemysl podle prastarých vyprávění příliš neklapalo. O tom však     svědecký vrch Oškobrh mlčí.
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky